Vazelínu u nás opravdu nehledejte!

vazelina_ne

Prapůvodní vazelína byla objevena náhodou v roce 1859 na vrtné plošině v Titusville v Pensylvánii. Tenkrát pracovníkům plošiny způsobovala výrazné poruchy na zařízení. Ale zjistili, že tato hmota hojí řezné rány a popáleniny o něco rychleji než doposud užívané metody a farmaka. Německý chemik Robert Chesebrough tuto voskovitou hmotu ve své laboratoři přečistil a získal tak vazelínu, v podstatě v takové podobě v jaké ji známe dodnes. Tento proces výroby vazelíny si nechal v roce 1872 patentovat.
Tím jsme se dostali k otázce „Co je vlastně vazelína?“. Jedná se o vedlejší produkt získaný při rafinačním procesu ropy. Je to polotuhá hořlavá směs uhlovodíků, tedy sloučenin obsahujících uhlík a vodík. Jedná se o nepolární směs, je tedy nerozpustná ve vodě, ale rozpustná ve specifických rozpouštědlech jako je např. chloroform. Z této vlastnosti také pochází její hojné využití – jako mazivo všech možných strojních součástí.
V lékařství nebyl prokázán žádný hojivý účinek. Vazelína má jednu skvělou vlastnost. Na povrchu pokožky totiž vytvoří neproniknutelný film. Protože je nepolární, odpuzuje vodu, a protože vytváří na pokožce film, nepropustí do rány mikroby. Tím se rána nezanítí a může se zavřít bez dalších zanícení či hnisání. Velmi často ji výrobci doporučují na suchou pokožku. Zde se jedná o stejný jev, vazelína uzavře přirozenou vlhkost pokožky uvnitř a nepustí ji ven. Tím pokožka působí zdánlivě hydratovaně, což je bohužel jen vizuální jev.
Pro toho, kdo by přes všechno výše citované chtěl i tak vazelínu z nějakých důvodů na pokožku aplikovat, měl by dbát na to aby si vybral vyzelínu ve vysoce čisté podobě. Důvodem je to, že i když vazelína samostná není alergenem, tak pro nečistoty v ní obsažené důsledkem neodborného zpracování tento fakt již neplatí. A to je i důvodem, proč nezřídka dochází u některých citlivých jedinců po aplikaci „zdánlivě čisté“ vazelíny na pokožce k alergické reakci.

Vybírejte z našich nejžádanějších produktů